ani nevím, kde začít. Teda vím, ale nadšená nejsem. I když bych měla. Šušká se to po celém kotli. Eam umřel. Umřel? Ano, vážně umřel. Zaslechla jsem to cestou na záchod. Nevím, asi jsem prostě dobrá, nikdy bych nikomu nepřála smrt. Ani svému největšímu nepříteli. A co hůř, bojím se, že mi to někdo z jeho následovníků bude chtít vrátit. Nenáviděl mě víc než kohokoliv, dalo by se říct, že i než Wolfa.
Proč by mě taky jinak topil, že? Teda.. Ono to nebylo topení, ale to si tak prostě lovím v Portsmucku, najednou se objeví, natlačí na okraj, až tak, že jsem spadla. Byla jsem k smrti vyděšená a ta voda byla strašlivě ledová. Myslela jsem, že umrznu. Schovala jsem se pod molo, prý si šel pro kámen. Naštěstí mě zachránil Obchodník, kterému jsem předevčírem prodala ryby, bylo to děsivé, bála jsem se, že se díky tíze mého oblečení a tašky promáčené skrz na skrz nedostanu zpátky a umrznu.
Jako kdyby to bylo jediné. Nějaký chlápek v černém zabil obyčejného kolemjdoucího, ještě ten večer. A to jsem šla s Ammy jenom na kakao. Viděla jse to, viděla jsem, jak ho bodnul. Řekla jsem to jen tomu bystrozorovi, pár lidí, co tam bylo, ví, co jsem viděla, ale nemají důvod o tom mluvit. A já ani nechci. Neřekla jsem to ani Lilith, dneska ráno se vypařila, nechtěla jsem jí dělat zbytečné starosti. Ten mu křičel a o chvíli později se už válel na podlaze. Když si představím, že takhle podobně, možná hůř musel zemřít Eam, že jsem takhle mohla zemřít já.
Jsem ráda, že se Adam vrátil, i když dokud to nebude nutné, nevytáhnu paty z pokoje. Tady se mi přece nic nestane ne?
(možná trochu temnější, ale hodila se mi k tomu..)
Žádné komentáře:
Okomentovat