to co se mi dneska zdálo, bylo opravdu, ale opravdu strašně moc divné. Skoro až takové živě!
Ze začátku jsem se ocitla na nějakém cizím místě - u památného stromu. Postupně se tam však začali objevovat všichni. Přišlo mi to divné naštěstí za chvíli objevila Lilith. Šly jsme tedy prozkoumat místo a zjistily jsme, že je to nějaká stará tvrz. Gian to nazýval vězením, prý, že moc pil. Vím, že tam nějakou dobu byla i Kath, ale stejně jsem nejvíc byla s Lil.
Šly jsme si dát jídlo, hostinský strašně kradl! Zprvu nám nechtěl vydat ani pintu ležáku. Jak tragické! Musely jsem se dohodnout, že mu dáme stít hlavu, ve výsledku nejspíš uhořel, ale k tomu se dostaneme až později. Hru na lady nám ovšem zkazil Eam. Ano, i ten se v tomhle prapodivném snu ocitl. Vážně nechápu, na co v noci myslívám, že se mi zdají takové kraviny! Naštěstí York byl tak velký, že stačilo, když jsme si ho prostě nevšímaly.
Po příjezdu krále Alerta III. - ano vážně deníčku! Alert byl král. K pokukání. I když vypadal, že to myslí vážně. Povídal, že bude rytířské klání. Poprvé jsem na sobě také měla brnění, helmu meč a štít! Teda..předtím už jsem také držela meč a štít, ale tentokrát to bylo jiné. Bolelo to víc. Potácela jsem se a objevil se tam Matty. Taky člověk, kterého jsem sto let neviděla. Střílel po mě šípy a myslel si, jaká to je sranda - nebyla. Škoda, že to byl jen sen, protože jsem po straaašlivě dlouhé době mluvila s Dai! Dokonce se také oblékla do rytířského - jo, k tomu se ještě dostanu proč! To rytříské klání totiž nebylo pro jen pro rytíře, ale i pro nás - všechny ostatní, teda pro kluky.
Došly jsme s Lil na kolbiště a vyděšeně jsem zůstala viset pohledem na Adamovi. Stál tam v brnění a vypadal docela odhodlaně. To vážně nechápu. Bylo by to super, kdyby se později neobjevil Eam. Měl kápi na hlavě a nějakou koženou bundu. Vypadalo to prazvláštně. Začali se bít. Moc jsem to nesledovala, jen vím, že David skončil na zemi, pak prohráli ještě další, ale co jsem nemohla nervama vydržet byl boj Eama+Merovola s Daisy+Adama. Eam vypadal, jako kdyby ho chtěl zabít. Už ani nevím, co jsem všechno křičela, ale pěkné to nebylo. Posekali se hrozně, obzvlášť Daisy na tom nebyla nejlíp, když jí ti dva tlačili k zemi.
Tady už jsem začala fandit více ostatním. Přece jen jich najednou bylo hodně, proti Eamovi silná přesila. Nakonec to vyhrál Carl, i když pro mne byl vítězem jasně Michael a to ve chvíli, kdy díky němu Eam skončil v bezvědomí! To bylo vážně super, už jen to sledovat. Bohužel byl v bezvědomí v tu chvíli i Merovol, a když jsem viděla ve tváři Lilith ustaraný výraz, utrhla jsem mu další kus látky z tílka. Chvíli jsem se pochechtávala i Eamovi, zasloužil si tolik dostat nakládačku, škoda, že to určitě nebude reálné a ve skutečnosti nebude mít ani modřinku.
Prošla jsem zase zpátky na nádvoří, kde jsem se honem rychle převlíkla do brnění. Eam totiž začal mírně šílet! Začal na mě ječet, co si myslím, na koho si hraju, vyhrožoval mi a dělal ze mně idiota! Co si jako vůbec myslí! I ve snu mě bude urážet? V mém snu? Ale stále tam bylo moc čumilů, nechala jsem ho tedy být a on si šel, poté co se objevil nějakej týpek na koni, co vypadal fakt bledě po svém. Alespoň to tak tedy vypadalo, dokud mi nepropíchl bráchu.
Cože? On mi jako propíchl bráchu? Jen tak, jako kdyby nic mečem? Co si vůbec myslí? Že mi někoho bude zabíjet? Ten parchant. Prostě jsem se neovládla a švihla ho mečem. Bojovali jsme fakt dlouho, bylo to hrozný. Vůbec jsem neměla přehled co dělám, možná proto jsem měla probodnuté rameno a tržnou ránu na stehně a břiše. Bylo to děsný. Později se ke mně přidal Carl a pak i Michael, čehož jsem si strašně v té chvíli cenila. Omdlel! Deníčku, já ve svém snu omráčila toho zmetka, já ho omráčila! Nikdy jsem se necítila líp - nebo hůř?
Adam totiž stále krvácel, až po nějaké době to začalo být lepší a zvládl se postavit na nohy. Byla jsem úplně v šoku. Nějak jsme se tam ošetřovali, všichni byli zmatení, když tu se Eam zastřel a zase objevil, zaútočil, zmizel. A takhle to šlo dokola pár minut. Dokonce zase Adamovi zabodl šíp do ramene. Co si vůbec myslí? Chvíli jsem se na něj snažila útočit, ale ve výsledku jsem usoudila, že to nemá smysl. Starala jsem se o ostatní, chvíli jsem si povídala s Lou, asi se usmířila s Amaiem, který si ode mě v klidu vzal vodu (přitom mne ve skutečnosti musí nesnášet) a seznámila se s Fionou, která taky nějak moc posluhuje Eamovi. Jen Adkins se zas i ve snu choval jako pitomec! Chvíli jsme tedy seděli na lavičce, pak Adam navrhl, že najdeme nějakej dům, kde přečkáme noc. Tak jsme šli.
Přidal se k nám Carl. Hned jsem ho musela pochválit, jak nám pomohl! Mohl by se přidat proti Eamovi i na hradě. Alespoň takovou myšlenku jsem vyřkla. Po chvíli snažení se dostat se do zamčených dveří Adam usoudil, že se vrátíme a Veinovi se pomstíme. Fakt nechápu proč, já teda byla pěkně vyřízená a bála jsem se ho! Šli jsem zpátky na nádvoříčko, když u hospody se stalo něco, co nikdo nečekal. Eam na nás začal mluvit..jako..jako na přátele. Teda vypadal vyděšeně. On? On vypadal vyděšeně a přesvědčoval nás, že je tam Drákula.
Nevěřila jsem mu, tedy až do chvíle, kdy pár lidí začalo být v bezvědomí. Moc si toho z téhle části nevybavím, byla jsem v bezvědomí také - moc nevím, jak to popsat, když jsem byla v bezvědomí vlastně ve snu, ale prostě jsem do něj upadla. Drákula lezl po střeše, sejmula jsem ho hezky srážecím kouzlem, doufám že si natloukl. Později se tam objevili dva, nevím, už ani proč jsem šla původně zachránit někoho dovnitř. Jediné co si pamatuju je rána a tma. Pak už zase světlo. Teda oheň a nade mnou se sklánějící, kašlající Eam. V té chvíli jsem to neřešila, ale prakticky to on mi zachránil život. Doslova mě vynesl z plamenů.
Šokem však bylo, že vevnitř zůstal Adam. Nevím, jakým způsobem a kdy se tam přesně dostal, jen vím, že tam byl. Začala jsem panikařit. Nikdo mě neposlouchal a dokonce mě okřikl, že nic nedělám a ječím! Jistě že ječím, když mi už po třetí umře bratr! Chvíli jsem ho hledala, ale všude šlehaly plameny, nic nebylo vidět a mě začal hořet klobouk a pak i brašna! Musela jsem rychle vyběhnout ven, co kdyby mi přece jen začala hořet i hůlka?! Vběhl tam Eam, zmateně ho hledal, nakonec ho našla dřív Vin. Což bylo super. Eam dokonce byl naštvanej, že to on nemohl zachránit Adama. Alespoň to tak vypadalo.
Oheň se ale rychle začal rozšiřovat, tak jsme museli ustoupit. Eam s Adamem chvíli stáli jak kůl v plotě, ale po chvilce volání už zpozorněli a vydali se s náma. Poprvé jsem se taky projela na koni, přímo jsem chvíli cválala když se Adam zasekl s Amaiem u ochočování. Jim to nešlo, mně jo - to bylo supr! Dojela jsem k bráně, kterou mi ukázala Vin a Eam zase začal bejt svůj - asi ho ta milost přešla. Odmítal nás pustit ven, což nechápu, nejspíš byl byl nejraději, kdybychom uhořeli. Ale to už se asi nikdy nedozvíme deníčku, protože a jelikož, jsem se probudila. Ach jo.
 |
| Přesně touhle bránou jsme pak mohli utéct! Snad se to povedlo! |
Palec nahoru :D MGs
OdpovědětVymazat