první týden na hradě je vážně hektický. Musím si dodělávat zkoušky, takže hodně trénuju. Hned po příjezdu jsem chtěla zajít do Vody, jen si tak zavzpomínat na dobu, kdy všechno ještě bylo v pořádku. Bohužel hned po příchodu jsem spatřila Johna a Adkinse. Tvářili se, jak kdybych to byla já, kdo za všechno může - i když ona je to částečně pravda. Nechtěla jsem bojovat, ačkoliv mi to našeptávali všichni pomocí kouzel. Chtěla jsem jen tiše sedět a nic nedělat. Nešlo to. Alespoň jsem zase na chvíli viděla Lou, přišla mi celkem klidná, což je fajn, po těch několika smrtích v létě.
Odešla jsem proto tedy do tréninkovky. Tam jsem potkala Jenifer, které chudince stále nejdou kouzla. Nicméně je trochu starší. Měla jsem k ní takový zvláštní dotaz. Jaké je to vypořádat se smrtí, a tak. Eam byl sice padouch, ale přinejmenším měl něco do sebe. Lidé ho poslouchali, báli se ho, ale i přesto šli za ním, i v těch nejtemnějších chvilkách. Poradila mi, ať to neřeším, zkouším na to nemyslet, a pak říkala i něco o tom, že ona na tom je dost podobně. Později toho večera přišel Amai a Sally a snad i Alice, že je Adam někde venku. Šla jsem to tedy zkontrolovat a raději jsem se ztratila.
Nechtělo se mi na kolej, tak jsem šla k Vodě. Stál tam Adam a vypadalo to, že čeká, až mu oběti vběhnou přímo do náruče. Jak tragické. Najednou se mi zdálo, že vidím Vin. Do vteřiny měl Adam na očích pásku. Šla jsem tedy za ní. Chvíli jsme se bavili o tom, jak se ho nebojíme. Řekla jsem Gianovi, ať mu jí dojde sundat - teď vím, že to byla chyba. Po chvíli totiž přišli oba a chtěli Vin strhnout kápi, ta se dostatečně bránila, ale pro jistotu jsem jí začala bránit obličej taky. Adama jsem dokonce musela lehce kopnout - promiň bráško.
Aby toho nebylo málo, Gian hodil na Vin rosolky, já se stihla pohádat s Adamem a vmést mu do obličeje, že se o mě nezajímal, když tu umírali lidé - což je mimochodem pravda, protože celé léto, co mi den co den Eam vyhrožoval, byl někde v trapu. Potom si Gian odtáhl Vin doprostřed mostu, kde to s náma vzdali. Měla pásku a nemohla chodit. Snažila jsem se jí tedy pracně odtáhnout na pokoj, ale co čert nechtěl, potkal nás Blame. Naštěstí moc neřešil, co se stalo. Jen jsem řekla, že jsem se jí snažila pomoci - což vlastně byla pravda. Mám u něj prý školní trest. Pecka, hned druhý den, co jsme na hradě.
S Adamem jsem si hodila rozpravu, myslím, že se na mě už nezlobí, ačkoliv já prostě nedokážu dělat, že ho v noci neznám. Teď už ležím na pokoji, a ještě si opakuju dějiny, zítra je píšu, ačkoliv ty zatracené ředitele se prostě nenaučím.
Žádné komentáře:
Okomentovat