Havraspár

Mám milý deníčku takovou radost! Jsem v Havraspáru. Sice jsem se pořádně nestihla rozkoukat po hradě, protože jsem byla tak vystrašená z tolika lidí, ale je to tu super.

Zařazování bylo strašně, ale strašně dlouhý! Všude, jak už jsem napsala, bylo hrozně moc lidí, myslela jsem, že to nezvládnu. Ale zvládla. Prostě jsem hned po příjezdu na hrad zavřela oči a soustředila se na to, abych skončila u správného stolu. Hned poté, co jsme se srovnali do řady, si nás převzal takový profesor. Vypadal přísně, ale ne tolik, jak ten druhý. Ten byl pěkně protivný, a pak jsem ho viděla stát u Zmijozelu. Chudák Gian! Ale tak možná trochu se tomu profesorovi nedivím, nacpali jsme se totiž až skoro ke dveřím, takže pak nešly otevřít a on nás musel odehnat.

Když jsem se dostala na řadu, stála jsem kousek od Havraspárského stolu. Adam už tam seděl a vypadal, že mi doopravdicky fandí, i když jsem mu to v tý chvíli moc nevěřila. Když vyvolala ta paní u klobouku mé jméno, prostě jsem zavřela oči a vykročila. V hlavě jsem neměla nic jiného, než to, že jednou budu také zastupovat tu nejlepší kolej! Když klobouk vykřikl Havraspár, seděla jsem ještě pár vteřin strnule na stoličce, než jsem se vůbec k něčemu odhodlala, ale nakonec jsem se dokodrcala k bráchovi. Pak byla hostina, ještě teď z ní mám přecpaný žaludek.

Po hostině si nás převzala Kath. Je super, že zrovna ona je naše prefektka, protože s ní Adam kamarádí. Tak mě třeba nebudou tolik hlídat! Dovedla nás ke koleji, kde jako vstup byla hádanka. Byla možná těžká, ale nicméně na to, kolik lidí tam bylo, se nikdo nedokázal dostat dovnitř. Nakonec jsem přišla na odpověď u nějaké jiné, a dokonce jako první. Vevnitř se nám představila paní profesorka Strawberry, z které šel docela respekt, i Kath jí musela poslouchat. Pak nám rozdělila pokoje, bohužel nejsem s Dai, ale pokud do Vánoc budu hodná, tak nám to prý dovolí, což je super, protože já hodná přece jsem!